Neočekávaný koncert s Backstreet Boys

16. února 2014 v 16:32 | Monnie |  Jednorázovky
Jako vždy jsem šla do školy a nevnímala okolí. V mých uších zněly tóny nejlepší kapely - Backstreet Boys. Píseň, která mě naplňuje doprovázela mou cestu ke škole. Když jsem byla blízko vrat u školy, tak mi volalo cizí číslo. Volal nějaký cizí muž, který má na starosti koncerty v O2 Aréně. Jelikož měli příští týden BSB koncert, a já z finančních důvodů jít nemohla, řekla jsem pánovi, že bych klidně něco zahrála. Jako předskokan. Mluvila jsem zcela vážně a po chvilce jsem byla nejšťastnějším člověkem. O první hodině literatury mě začalo napadat, že vlastně nic pořádného neumím. Celé hodiny jsem přemýšlela nad tím, jak je to vůbec možné, načež mě napadlo zahrát něco, co složili oni. Fanoušci by byli překvapení a BSB také. Metal a klasiku jsem hodila za hlavu, neboť bych všechny unudila k smrti. Jenže, když jsem chtěla zahrát něco od nich.. ale co? Mají přes padesát písní a každá z nich má určité kouzlo. Dva dny po telefonátu jsem se dokopala už něco dělat. Nejlepší hitovkou, kterou složili v roce kdy jsem se narodila - Everybody - tak tu bych mohla zahrát. Říkala jsem si. Na internetu, v obchodech s notami nic nebylo, a proto jsem začala propadat panice. Došlo mi, že mám vlastně uši.. A když tu písničku budu dlouho poslouchat, pak si to budu pamatovat. Díky tomuhle bych to potom zahrála, je to totiž jediná možnost. Místo učení jsem trénovala, jako by snad šlo o život. Každý den to takhle pokračovalo. Měla jsem dobrý pocit ale pořád mě doprovázel pocit nejistoty a trémy. Byl pátek a odpoledne se konal koncert. Jela jsem MHD a dost jsem se bála. Kdyby si chtěli pokecat, tak já neumím moc dobře anglicky. Přes všechny securiťáky a nadšeně šílené fanynky jsem se cpala ke vstupu. U vstupu chtěli vědět co jsem zač, a tak jsem vyhrabala občanku z futrálu, protože jsem s sebou jinou tašku neměla. Šla jsem po ještě prázdném publiku a jdu na pódium. Odkládám si věci včetně houslí a jdu se porozhlédnout. Koncert měl začít za osmnáct minut a tak jsem ještě vyhlížela, kde jsou. Po šesti minutách vidím černou limuzínu a vystoupil nejdříve jejich bodyguard. Pak šli krásně po sobě Brian, AJ, Howie, Nick a Kevin. Byla jsem tak šťastná až jsem se šíleně bála. V hlavě mi probíhaly myšlenky typu, že nic neumim a že to dneska nedam apod.. Napsala jsem tweet a snažila se být v pohodě. Říkala jsem si "a jéje..", když šli za mnou. Byla jsem skoro podělaná strachy a řekla jen "Hello". Oni něco podobnýho a začali mě objímat, nevěděla jsem co dělat a tak jsem vytáhla lihovku a řekla:"Please sign your names on my violin". Vykulili oči, protože zřejmě housle nepodepisovali a já o to stála. Povídali jsme si pár minut, a pak jsem šla. Reflektory začaly zářit červenou a bílou barvou, aby vynikly mé šaty. Byla jsem jako v sedmém nebi, protože se mnou nikdo z rodiny nešel. Dohrála jsem a užívala si jejich vystoupení. Jsou úžasní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dashenecka89 dashenecka89 | Web | 23. dubna 2014 v 18:30 | Reagovat

Nedávno se mi zdálo něco podobného, akorát  s někým trošku jiným, perfektní ff :-D

2 TyrozeveF TyrozeveF | E-mail | 1. dubna 2017 v 6:03 | Reagovat

cheapest viagra, viagra and levitra
http://viagrawithoutdoctorsprescriptions.net - viagra without a doctor prescription
  buy online shop female viagra
<a href="http://viagrawithoutdoctorsprescriptions.net">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra india
buy viagra black

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
spřátelené blogy:
Chceš si se mnou pokecat?


Antispam.er.czJyxoRankAlexa RankPageRankSeznam S-Rank