Vánoční ples

3. prosince 2013 v 21:29 | Monnie |  Jednorázovky
Jdu domů a třesu se zimou. Je půl šesté odpoledne a venku obloha černá. Dnes se koná u nejznámější rodiny Temporry, vánoční ples. Jelikož bydlím ve Weardin, tak je ples každoročním zvykem a koná se vždy po štědrovečerní věčeři. Mám čas přesně na to, co potřebuji. Jdu do koupelny k zrcadlu a přemýšlím jestli je dobré vyčesat si vlasy do drdolu nebo je vyžehlit. Protože mám královsky modré šaty s výstřihem, drdol by mi neslušel. Své zrzavé kudrliny žehlím a přitom si vybírám jemné líčení. Jsem hotova ale nemůžu najít telefon. Hledám všude možně i nemožně, jsem si ale jistá, že jsem ho položila na stůl. Kam se vypařil? Měla jsem ještě zavolat Pren, své nejlepší kamarádce a zjistit jestli jde nebo ne. Není už vůbec čas a proto už běžím v lakovaných střevících za rodiči.
"Kde jsi byla, Sher? Máme kvůli tobě zpoždění!" řve táta, když mě vidí.
"Promiň tati, teď na vysvětlování není čas, jedeme!" reflexně odpovídám.
Jedeme tátovou starou plechovkou až k největšímu domu tohoto města. Je neuvěřitelné kolik lidí je uvnitř. Vkročím do jejich "paláce" a kochám se krásou. Vidím sestru Pren a jdu za ní. "Ahoj, kde máš ségru? Myslela jsem, že přijde." říkám jí s pocitem, že mi poví něco optimistického.
"Ona se u tebe měla stavit, nevím co s ní je. Dlouho jsem jí neviděla. Proč jsi jí nezavolala?" říká a usrkává přitom ze skleničky víno.
"U mě nebyla a mobil nemám momentálně vůbec u sebe, tak zatím. " odvětila jsem jí. Jdu na záchod, protože si myslím, že se mi trochu rozmazala řasenka. Koukám do zrcadla a za sebou vidím Pren. Lekám se jí až mi naskakuje husí kůže. "Co se ti stalo? Kde jsi byla?" chci ji obejmout ale jakmile jsem se dotkla jejího těla tak zmizela. Valím oči všude po zdích a podobně, je mi divné, že je duch. Sice se to píše v různých kronikách tohoto města, že tu straší ale kdo by tomu věřil? Jdu do kabinky a najednou ke mně přiběhne, otevře dveře i když byly zamčené a řve na mě. Mluví nějakým divným tónem a jazykem, jež mi není povědomý. Najednou vytahuje nůž. Ukazuje ho přede mnou a pokračuje: "To máš za to, že jsi mýho kluka nechala málem umřít ty jedna!" vztekle mi řekla. "Za to já nemohla, vždyť je to dávno. Nech mě prosím!" A v tu chvíli mám nůž zabodnutý v srdci a přestávám vnímat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yu Yu | Web | 3. prosince 2013 v 23:58 | Reagovat

Ne-e, není. Odpovídám ti tady, protože na mém blogu by sis to nepřečetla. Grafický tablet, to ti jen řeknu a více si najdi. :)

Mimochodem máš docela potenciál v psaní. Sice jsem fanda dlouhých popisů a tak bych to radši viděla delší, ale bylo to dobré a nečekaný zvrat. (btw! "Proč jsi jí nezavolala?" neplést si/jsi)

2 Ter. Ter. | Web | 6. prosince 2013 v 23:03 | Reagovat

wow!! :o

3 Ilía Ilía | Web | 10. prosince 2013 v 21:59 | Reagovat

Řve na ni táta a pak dostane kudlou do srdce?! Vážně?! A tomu říkáš Vánoce?! :D
... a Pren je super jméno. Moc se mi líbí. Jak jsi na něj přišla? Trochu mi připomíná Prim z Hunger Games, takže když jsem si ji hned představila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
spřátelené blogy:
Chceš si se mnou pokecat?


Antispam.er.czJyxoRankAlexa RankPageRankSeznam S-Rank