Neobvyklý výlet - 5.kapitola

3. října 2013 v 19:38 | Monnie |  Povídky
Vzhledem k tomu,že tu dlouho nebyla další část mé povídky dopadne to jinak než jsem předtím chtěla. A asi i pozměním název tenhle je hroznej. Omlouvám se za krátky díl ale aspoň něco :)
Po dvou hodinách namáhání se a postupné unávy jsem šla do ledničky najít něco co by se dalo sníst. Otevřela jsem ledničku a očekávala že tam bude aspoň máslo abych si mohla napatlat chleba.Místo toho tam byl sýr kterého pokrývala zelená plíseň,mandarinky které byly žluté a ještě nedozrálé a zkažený olej. Přesně tohle se objevilo v naší ledničce. Rychle jsem to zabouchla protože to smrdělo jak psí hovínka.

...
Po zavření toho neočekávaného smradu jsem otevřela okno aby se to vyvětralo. Šla jsem hladová do pokoje a uvědomila si,že píšeme i test z literatury. Doma nikdo nebyl takže super klid na učení. Sedla jsem si ke svému tmavému dřevěnému stolku a rozsvítila lampičku,která byla královsky modrá. Četla jsem si o elektrickém napětí asi hodinu a pořád mi to nešlo do hlavy. Vrhla jsem se tedy na literaturu. To bylo mnohem lehčí, protože zrovna probíráme Charlese Dickense a jeho knížky zbožňuji do dnes. Řekla jsem si, že to umím a šla do koupelny. Napustila jsem si teplou vanu a přidala tam vůni magnólie a lilie. Lehla jsem si do ní a najednou mi padala oční víčka.
Usla jsem. Muselo být tak tři čtvrtě na osm. Rychle jsem vstala,převlékla do pyžama. A samozřejmě jsem nevynechala očistu zubů.
A tak jsem si cestou do postele promítala všechno co bych chtěla zažít a jak by byl svět lepší. Přemýšlela jsem na vším co se stalo. Nemohla jsem na to přestat myslet. Říkala jsem si, že začnu něco dělat. Ne se sebou ale se životem. Co by se asi stalo kdybych takhle žila až do smrti? Nechci takhle dopadnout. Sice mě asi nikdo nemá v oblibě ale je to jen tím že se moc nebavím. Nejsem stydlivá ale spíš bojácná názoru ostatních. Lehla jsem si a přikryla peřinou se zelenými motýlky. Po pár sekundách jsem zhasla i svojí lampičku.
Slyším někoho řvát ale co to může být? Otevřela jsem po ránu víčka a zjistila, že se mamka s tátou zase hádají. Tiše jsem vstala celá pohmožděná ze včerejška a belhala se na záchod. Na lince u ledničky vidím zase plný, dřevěný košíček jablek. Vzala jsem si dvě a krásně je nakrájela. Zalezla jsem zase do pokoje a jedla. Měla jsem takový hlad že to bylo k nevydržení. Potom, co jsem dojedla ty krásně kulaté, červené jako rubín jablka jsem vlastně nevím kde se tam vzaly? Jdu se tedy s mističkou kterou vracím do kuchyně, podívat ještě na ten košíček. Všimla jsem si že za tím se schovává něco žlutého. Je to vzkaz zřejmě od nějaké mamky kamarádky ale pochybuji, že umí jazykem zvaným esperanto. V tom případě to není od ní ale...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak píšu?(Ohodnoť jako ve škole)

1* 44.9% (35)
2 19.2% (15)
3 15.4% (12)
4 5.1% (4)
5 15.4% (12)

Komentáře

1 *Anii* *Anii* | 4. října 2013 v 14:41 | Reagovat

Super, moc se mi to líbí.

Nechtěla bys se přihlásit do soutěže o nejroztomilejšího pejska?

Napiš pls na můj blog. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
spřátelené blogy:
Chceš si se mnou pokecat?


Antispam.er.czJyxoRankAlexa RankPageRankSeznam S-Rank