Od narození až po smrt

16. srpna 2013 v 12:32 | Monnie |  Téma týdne
Život je pro někoho krátký a nestihne si tolik užít. Můžou za to nemoci nebo různé jiné příčiny. Ale jsou tu i lidé kteří se umí dožít i 80ti let a pořád jsou aktivní. Když se narodíme tak ani nevnímáme okolí ale spíš to co nás zajímá. Následuje školka kde se učíme novým věcem o kterých jsme předtím ani neslyšeli. Třeba umýt si před jídlem ruce, spřátelit se s ostatními dětmi,kreslit - je toho hodně. Potom je základní škola. Někteří rodiče děti navnaďují, aby se těšili přitom nevidím důvod. Myslím si, že škola je docela v pohodě tak do páté třídy. Pak nastává menší zlom kdy jde nevinné dětátko do šesté třídy což je druhý stupeň a už se k dětem učitelé nevyjadřují jako dřív. Známky se zhoršují podle toho kdo je studentský typ a kdo ne,to se ukáže na vysvědčení. V sedmé třídě jsou přidány další a další předměty a vy vlastně ani nevíte na co se učit dřív a necháte to ležet. A stejně víte že dostanete pětku ale je vám to už jedno. Osmá třída - tam to hraje dost o průměr známek na vysvědčení,aby vás přijali na střední. Tak se tedy učíte pořád dokola-ráno přes den ve škole,odpoledne,večer a když to ještě neumíte tak vám nic jiného nezbývá než být kvůli škole do noci vzhůru. A poslední rok základní ukončuje devítka. Pro někoho úleva že už jde konečně z tý zasraný základky pryč a pro někoho je to ten největší smutek že jde od těch nejlepších lidí jinam. Následuje střední a to je podle vás kam chcete jít. Ta se ukončuje stresující maturitou, které se někteří nemusí dožít protože udělají sebevraždu. Ale to je pouze v ojedinělých případech. Následuje vysoká škola ale na tu nechodí každý. Pak se člověk snaží být v kariéře co nejlepší a vydělávat o sto šest, protože víme jak je to s českou nezaměstnaností. Po pár letech práce nás napadá,že by bylo dobré mít rodinu a přítele nebo přítelkyni která co nejdéle vydrží. O svatbě ani nemluvím ta je ve 21.století naprostou výjimkou. Po několika letech už budeme v důchodu. Tím chci říct, že je podle nás jaký si uděláme život.
No není krásný život i s pejsky? Já myslím že ano. Tohle je můj malý čert jménem Messie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak píšu?(Ohodnoť jako ve škole)

1* 44.9% (35)
2 19.2% (15)
3 15.4% (12)
4 5.1% (4)
5 15.4% (12)

Komentáře

1 es ef es ef | Web | 16. srpna 2013 v 13:13 | Reagovat

A proto musíme žít, aby to stálo za to.

2 Nila Nila | Web | 17. srpna 2013 v 12:56 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší  literární soutěže!! Kde si můžeš i zviditelnit svůj blog!!

3 Zuzi :) Zuzi :) | Web | 20. srpna 2013 v 19:07 | Reagovat

Moc pěkný a hlavně pravdivý článek! :) Jinak máš úžasného pejska, taky mám jednoho :)

4 LPS-Aninka LPS-Aninka | 2. září 2013 v 10:48 | Reagovat

Jůůů-ten pejsek je úžasný a máš moc pěkný blog. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
spřátelené blogy:
Chceš si se mnou pokecat?


Antispam.er.czJyxoRankAlexa RankPageRankSeznam S-Rank