Neobvyklý výlet - 1.kapitola

6. dubna 2013 v 22:32 | Monnie |  Povídky
Ještě předtím než začnu psát svou první povídku Vám chci říct že nebude nejlepší.Snad se vám bude líbit.Začátek je docela nudnej ale potom si myslím že vás to bavit bude.Krásné počtení přeji ;)

Nejdříve nějaké to představení: Mé jméno je Rebenne a je mi čtrnáct let. Mám tmavě černé vlasy a pokožku bílou jako porcelán. Můj obličej tvoří oči, které jsou zbarvené do zářivě modré.

Byl normální všední den-pátek.Všichni radostní,těšící se na párty a celou noc hodně zážitků.Pro mě to byl normální den jako každý jiný,kdy po škole jdu skrz ten největší les.V posledních dnech mi začínalo být jedno jak se ke mně ve škole chovají.Nikoho jsem kolem sebe neměla.Už ani nejlepší kamarádku která umřela přesně před 46 dny na souchotiny-tedy na tuberkulózu.Moc nerada o tom mluvím.Její rodina si myslela že má bežný kašel tak brala nějaké prášky ale za dva týdny po neustálém braní prášků zemřela.Když jsem ji ztratila,cítila jsem něco divného.Byl to pocit který jsem nikdy nezažila.Šla jsem v parku na procházku a nebe jako kdyby se celé otevřelo.Viděla jsem něco čemu se asi říká odchod do nebe.Viděla jsem její rysy obličeje a i ty její oblíbené šaty co měla tak ráda.Najednou jsem se zastavila a opravdu koukala jako blázen.Její postava začala mizet v mlze a já začala strašně plakat.Všichni okolo mě zírali jako kdybych byla faktický blázen.Já se jich už v tom běhu nevšímala a běžela jsem co mi nohy stačily.Napadlo mě jediné kam bych mohla jít.Les.Mám ho ráda je tam klid a většina mých vrstevníků tam stejně nechodí a když už tak donuceně-nechápu.Běžela jsem a už jsem nezvládala dýchat tak rychle a myslela jsem si že mi vyskočí srdce z hrudníku.Tak jsem si lehla na mech který byl suchý a jemný.Zasnila jsem se a koukala do mraků.Po dvou minutách jsem něco zaslechla.Jako kdyby za mnou někdo šel.Ten divný zvuk se přibližoval a pořád jsem slyšela šustění listí a hrozně jsem se bála.Pomalu jsem vstávala protože mi začalo bouchat srdce až do uší.Podívala jsem se doleva.Nic.Pomalu jsem se otočila dozadu a viděla jsem to nejkrásnější zvíře co můžete v lese vidět.Jelen.Stoupla jsem si na své bolavé nohy a prohlížela jsem si ho.Chtěla jsem na něj sáhnout ale on ustoupil.
"Neboj se,já nejsem zlá." řekla jsem.
"Já se tě nebojím,jen ti chci s něčím pomoct" nadějně odpověděl.
"Ty mluvíš?Jmenuji se Rebenne.Jak se jmenuješ?"
"Lidé mi říkají tupý jelene.Ve skutečnosti se jmenuju Glan.Moc rád bych ti chtěl pomoct s tvojí zesnulou kamarádkou.Vím že to byl jediný člověk s kým jsi si rozuměla po cestách domů tady v lese.Při běhu jsem se na vás dvě jednou zakoukal a vycítil silnou nemoc"
"Proto jsi se k nám radši nepřiblížil,že?Mimochodem ty umíš mluvit lidskými jazyky? odvětěla jsem udiveně.
"Ano,učil mě je strýc který utekl asi před šesti lety.Pomůžu ti najít cestu jak získat zpět tvou kamarádku ale musíš se mnou chodit a plnit dost těžké úkoly.Jsi si tím opravdu jistá že to chceš udělat?"odpověděl velmi spisovně.
"Ano".Možná jsem to dělat neměla ale byl to jediný člověk který byl se mnou a rozuměl mi.Půjčovaly jsme si knížky navzájem a snily o jiném světě který jsme obě nazvaly Tristun.Byly jsme vždy obklopeny myšlenkami že se jednou půjdeme podívat do Tristunu.Obě jsme chtěly zabránit kruté realitě která nás často šokovala.
"Radši si zajdi ještě domů odložit si věci vzít si pití a jídlo.Počkám tu na tebe.Pak půjdem cestou kterou jsi nikdy neviděla" odvětil Glan.
"Pití a jídlo mám ještě ze školy a taška mě nijak zvlášť netrápí takže můžeme vyrazit" odpověděla jsem rychle jen co to dopověděl.
Šli jsme do kopce kterého jsem se vždycky bála.Měla jsem husí kůži a cesta nahoru byla dlouhá asi šest kilometrů.Cesta byla dlouhá ale co pro svojí kamarádku Glynn neudělat.Vyšli jsme na kopec který už nikam nevedl.Bylo mi to divné a koukala jsem dost vyděšeně.
"Klídek.Teď nás odnesu do světa Xulan kde budou tvé první úkoly.Hlavně neměj obavy,půjdu celou dobu s tebou."

Pokračování příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 6. dubna 2013 v 23:19 | Reagovat

Mam rada hovoriace jelene a podla mna to vobec nie je nudne :)

2 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 9:22 | Reagovat

Mno takhle - jestli chceš, můžu si to hodit do wordu a připsat ti tam poznámky. Je tam hodně různých jevů, který je asi dobrý podchytit hned v začátcích, aby tě pak zbytečně netížili v nějaké další kapitole. Každý může psát, ale potřebuje za zády nejen podporu čtenářů, ale i podporu v rozvoji svého stylu psaní.

Asi bych to udělala dobrovolně (od té doby, co jsem ve wordu objevila tu fci připisování komentářů, se jí nemůžu nabažit - ráda opravuju, ne že bych chtěla být chytrá, ale chci lidem pomoc dělat věci lepší), ale mám trošku honičku. Ale jestli chceš, stačí napsat a já ti to pak ve wordu pošlu, kam budeš chtít :) (Teoreticky stačí odpovědět sem - zapnu si tu fci odpovědi na komentář, tak by mi to mělo dojít na mial.)

3 inspirations-dreams-life inspirations-dreams-life | E-mail | 9. dubna 2013 v 0:22 | Reagovat

Ahoj , celkom zaujimava poviedka s toho moze byt :-) je taka nezvycajna a zaujimava 8-)

4 May May | 13. října 2013 v 11:26 | Reagovat

Docela smutné, ale krásně píšeš ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
spřátelené blogy:
Chceš si se mnou pokecat?


Antispam.er.czJyxoRankAlexa RankPageRankSeznam S-Rank