Kde mě můžete najít?

17. července 2016 v 16:47 | Monnie
Zřejmě jste si všimli, že tu vůbec nejsem... A proto vám sem zveřejnuji svůj nový blog, kam předělám své povídky, které jsem zveřejnovala zde. Některou tvorbu tu ale nechám. Jinak děkuji za vše, co jste tu pro mě udělali.

HNISAVEMASO.BLOG.CZ

 

Malá kapka v obrovském oceánu

13. června 2015 v 23:44 | Monnie |  Téma týdne
Malou kapku v obrovském oceánu chápu jako jedinečného mezi stejnými(, ale v dobrém).
V dnešní době je doopravdy vzácností nenechat se ovlivnit davem a jít svou cestou. Bohužel převažuje většina lidí, kteří nesnesou být jiní a chtějí se tzv. "přizpůsobit", aby je kolektiv přijal. Tím nechci říct, že je to špatné.. jen to někdy trochu překračuje určité meze.
Z osobních zkušeností vím, že tohle je v dnešní době běžná věc. Je naprosto jasné, že musíš mít facebook. Když ho nemáš, jako bys nebyl. A pokud ho máš, a profilovka kde nemáš push-upku vycpanou ponožkama a vystrčeným poprsím nemá přes stovky lajků, tak seš ubohá, trapná a z doby kamenné. Jsi přece socka, jestli se nemaluješ, a hlavně zda nemáš zvýrazněné obočí, vždyt to ohraničuje tvůj obličej, a je to hlavní! Make-up, rozjasnovač, tvářenka, pudr, bronzer, stíny, baby lips a řasenka je přece naprosto normální! Nosíš roláky a dlouhý kalhoty, které ti neobtahují pozadí? Seš lůzr, přece YOLO, ne?
Řečmi třináctiletých (děkuji bohu, že jen některých) vás už radši trápit nebudu.
Já naštěstí vyrůstám v takové společnosti, kde je naprosto v pohodě a normální, když jsi sám sebou a nosíš to, co se ti líbí. To jak se oblíkám se nemusí lidem líbit. Nenosím to, co je teď IN.. já nosím to co se mi líbí. Maluju se střídmě, a make-up nepoužívám, je to ztráta peněz (aspon pro mě :D). Je mi jedno, co si myslí ostatní, jestli se jim to líbí nebo ne. Já si chodim za sebe, tak jak chci a vždycky to tak bude. Kdyby ne.. jsem nemocná :D

Má smysl něco plánovat?

11. října 2014 v 18:47 | Monnie |  Téma týdne
Jak co.
Když se zaměříme na naše cíly, tak přemýšlíme jak jich vlastně docílit ničím jiným než plánováním. Ovšem, že existují činy, které se plánovat ani nedají, a které nemůžeme ovládnout vlastní vúlí a přihodí se to prostě samo. Jako příklad dávám nechtěné zvracení, protože se mi nedávno něco podobné přihodilom, ale naštěstí ne úplně. Šly jsme se spolužačkou ve škole na záchody, jenže sami víte, že to tam často nevoní. No a právě tam, jak to smrdělo šíleně lidským exkrementem, tak se moje bývalá svačina málem ocitla zpátky venku. Naštěstí jsem to zadržela, ale bylo to dost nepříjemný.
A pak je teda na řadě plánování promyšlené, které můžeme jakkoliv ovlivnit. Dejme tomu, že najednou chcete zhubnout. No jo, ale tahle nálada dělat něco se sebou trvá nejméně 2-3 dny - jak u koho samozřejmě, jenže 50% lidí to potom vzdá. Určitě je hodně lidí, kteří jdou za svými cíly a neohlížejí se kolem nikoho a to je někdy bohužel chyba a poté toho litují.
 


Vliv

2. července 2014 v 18:38 | Monnie |  Téma týdne
Vliv je silný a možná si jej ani neuvědomujeme. Lidé, kteří jsou hodní až moc, tak to mají fakt těžké. Jsou tak hodní, až si vůbec nevšímají toho, co dělají a jak. Nepřijde jim ani trochu podivující, že dělají skoro to samé jako jejich přátelé. Prostě v tom žijí a jejich přátelé si užívají toho, jak může bejt někdo tak blbej. No nic. Tohle byly jen samé vlastní zkušenosti. Mít místo kamarádky papouška, který dělá to co ostatní není nejlepší, a ještě horší může být to, že vlastně ani nevíte, jaký je skutečně, vidíte na něm totiž jen jeho vlivovou část od druhých. Přijde mi to jako nemoc, a přitom u pár jedinců i nevyléčitelná. Je to smutné, ale žijete v tom a přitom ani nevíte, že to děláte. A nemusí nás ovlivňovat jen přátelé, protože tu máme přece ještě rodiče! Ano, klidně bych zapomněla, protože svou matku nesnášim, a je mi jedno co k tomu napíšete, když nic nevíte. Většinu z mých spolužáků, ale i nejen jich, doprovází velký vliv jejich rodičů. To prostě poznáte sami. Já dřív byla takový pako a ovlivňovala jsem se neustále. Teď už mě to akorát unavuje, a proto se neovlivňuju.. A kdyby náhodou, tak o sobě vím.

Blogaření

2. července 2014 v 10:49 | Monnie |  Z mé mysli
Nikdy jsem nevěřila, že napíšu tenhle článek.. Doopravdy ne. Blog je doprovázen mým životem už necelých osm let. Taky tomu s těží věřím. Začátky byly celkem těžké, ale to tak bývá většinou u všeho. Vzpomínám si jak blog.cz měl jen kolem tisíce uživatelů a navíc, dřív se moc ne rozlišovalo, kdo má nejlepší design a největší návštěvnost. Každému to bylo putno. Vsichni se navzájem podporovaly a hejtů bylo minimum. Je dost možné, že se většina přetvařovala, ale ten blogový svět byl něčím jiný. Bylo tu spoustu blogu o pixelkách apod.. Už nevydrželi, protože je to blog o ničem. Teď všichni řeší vzhled blogu a kvalitu článků. Stejně si ale myslím, že většina hledí spíše na design a návštěvnost. Jestli se vám můj názor nelíbí, tak si trhněte nohou. Jen pro informaci, v osmi letech mě k blogu přilákala ségra, která s tím po čtyřech letech sekla.

Všechny závislosti

2. května 2014 v 16:09 | Monnie |  Téma týdne
Když je někdo na někom závislý, a třeba bez něj nevydrží ani jeden den bez kontaktu, dopadá to většinou špatně. Jsou to většinou ty případy, kde má někdo partnera anebo se nemůže vzdálit od svých rodičů. Díky bohu, že já jsem zvyklá řešit všechno sama, a taky, že se mi téměř pořád nestýská. Už jsem si zvykla ztrácet ty, které jsem měla ráda. Život je v tomto ohledu krutý, umírají a mizí lidé, co jsou v pohodě a sviňky budou nesmrtelné.
Závislostmi se dá nazývat i jenom každodenní přísun věcí, či jídla. Možná si to ani neuvědomujete, ale na jídle jsme vlastně závislí, protože bez jeho dávky já vím, zním jako narkomanka..Ale doopravdy nejsem!!! bychom asi nevydrželi.. Zkuste celý den nejít, a absťák se dostaví, ikdyž byste nechtěli. Znám fakt hodně lidí, jenž nemůžou vydržet den bez cukru, natož čokolády. Když nemají čokoládu za celý den, hned je u nich vidět to, že se skoro zabijí svou agresivitou a tím, že neuspokojili své chuťové buňky. Kofein může být taky velice zrádný. Osobně kafe nesnášim, jen co to cítim, obrací se mi žaludek. Jednoho se potřebujete nakopnout a dáte si kafe, ovšem každý den budete mít na něj čím dál větší chuť a důsledky na vás budou znát.
Drogy, alkohol a cigarety. Jako kdybych o tom vůbec nebyla informovaná.. Ve škole nás učí, jak je to všechno jenom zlo, ale paktěm učitelkám prostě nedochází, že čím dál víc nám to cpou, tak to chceme zkusit. Třetina naší třídy lítá na cigárech a ojediněle na alkoholu, sem tam se najde hulič. A to jsem prosím pěkně v deváté třídě základní školy. Můj názor je hodně rozdílný, a někdy si připadam, že mezi své vrstevníky ani nepatřím. Z drog je mi špatně jen, když to vidím v nějakém filmu.. Já nevím jak vám, ale cpát do těla něco, co nepatří je přeci blbý a má to následky ne? Hnusí se mi to. Mít jizvy od injekcí, oteklej nos ze šňupání a mozek celej vedle, není moje stránka. Alkohol je něco, co bych možná pochopila. Říkám možná. Mám ráda víno nebo pivo, prostě ten pocit, když ta dobrá tekutinka v tom krku začne pálit. Ale to se stává jen výjimečně.Tvrdej alkohol je hnusnej, a dost to odnášejí játra. Cigarety? Really? Fuj, nechci mít špinavý plíce plný šedivý barvy a zahuntovaný tělo.
Počítač, internet.. Většinou starší generace říkají, jak jsme závislí na počítačích apod.. Jenom vás, chci upozornit, že my v tom žijeme, a bereme to jako samozřejmost. Facebook? Nehodlam se vyjadřovat k těm dvanáctiletým vykozeným pipkám s duckfacem a pěšinkou až u ucha.

Tóny písně

27. dubna 2014 v 20:11 | Monnie |  Téma týdne
Známe a vnímáme je všechny jako melodii. Tóny písní v nás vyvolávají emoce, jak špatné tak někdy i dobré. Když slyšíme jen úryvek nějaké písně, většinou si vzpomeneme. Některé tóny ale nemůžeme vystát. Hned, co to slyšíme chceme to neslyšet, nebo radši od toho utéct. U tónů smutnějších se nám hrnou vzpomínky, a i nějaká ta slza padne. Nevím jak vy, ale já mám takových písní fakt hodně. Každá píseň, každý tón má u mě nějaký zážitek. Miluju hudbu - klasická i metal - nevadí mi to. Vaří se mi krev, když slyším Miley Cyrus.
Tóny písně nemusíme jen slyšet. Můžeme je dokonce vytvářet i bez hudebních nástrojů. Stačí jen něco říct a měníme tón. Já vytvářím tóny písní neustále, nebo se o to spíše snažím. Týrám své housle, a musí hrát Nightwish. Tomu, čemu se bohužel nevyhnu, je Vivaldi. Musím ho zahrát na absolventském koncertu. To teprve bude tón písně.

Štěstí si musíme vážit!

23. dubna 2014 v 18:10 | Monnie |  Z mé mysli
Zhruba před dvěma týdny jsem se cítila jako chodící mrtvola, a to proto, že jsem měla pořád smůlu. Byla jsem zmatená, úplně mimo a na dně. Důvod? Žádný. Prostě život bez jakýchkoliv šťastných okamžiků. Celé dny jsem se nudila a čekala až bude víkend. Každý den probíhal tak, že jsem vstala celá zpruzená a šla spát celá zpruzená. Už mě to nebavilo žít takhle. Chtěla jsem zase cítit štěstí. A tak jsem pozvala svojí nejlepší kamarádku k nám, a psaly jsme každému na facebooku. Po dlouhé době jsem se s někým bavila a byla jsem strašně ráda. Druhý den na to co u nás byla, jsem začala mít vztah s jedním kouzelným a hodným klukem. Včera jsem se dokonce dostala na obě střední školy. Jsem strašně šťastná, ale bojím se, kdy zase spadnu ke dnu, protože tohle štěstí u mě tak dlouho nezůstane. Pokaždé to tak je.

Knihomolství - že by způsob života?

20. dubna 2014 v 21:40 | Monnie |  Téma týdne
Tohle mi něco připomíná. Ano, i já patřím ke knihomolům, ač se to nezdá. Miluji knihy a časopisy a nedokážu si představit jeden den nic nečíst. Pevně doufám, že nejsem nějaký divnočlověk a najde se někdo, kdo je na tom se mnou podobně. Myslím si, že je super, když se najde nějaký teenager v této době, který čte. Je nás (knihomolů) čím dál méně, a dost mě to mrzí. I když jsem celý den zaneprázděná, i přesto si do tří hodin ráno počtu. A když jsem unavená dam si něco k jídlu, co obsahuje cukru, protože mě to vždycky nakopne :D. Kafe nepiju, protože mi smrdí a nechutná. Takže tímhle bych chtěla říct, že knihomolství je způsob života, do kterého jsem jak si zapadla. Knížky mi vždy pomohou se odreagovat z reality. Miluju knížky všech žánrů :)
<3

Existují mimozemšťané?

4. dubna 2014 v 16:43 | Monnie |  Téma týdne
Ačkoliv nejsem zrovna typ člověka, co neustále vyvolává duchy, věřím, že něco mimo nás lidí existuje. Určitě všichni píší, jak nemožné je to, že máme mimozemšťany okolo sebe, ale já si myslím, že se zmiňují i o tom, jak vědci vymysleli, že bude na Marsu možná život lidí. Myslím si, že by určitě nebylo špatné zjistit, zda kolem naší Země někdo žije. Určitě se o to všichni snaží a jednoho dne budeme rádi, že už to víme. Toto téma týdne mi připomnělo i sci-fi můj oblíbený žánr filmů a knížek, kde je vždy něco vymyšleného ale pokaždé se do toho děje nějak tak vžiju. Jsem člověk, kterého zajímá co se děje mimo Zemi, ale rozhodně bych se stát kosmonautkou nechtěla.
spřátelené blogy:
Chceš si se mnou pokecat?


Antispam.er.czJyxoRankAlexa RankPageRankSeznam S-Rank